„V KBA-Grafitec jsem poznala super lidi“, říká stážistka z Mexika

Nedávno tým logistiky a nákupu posílila stážistka z Mexika, Andrea. Co ji k nám přivedlo a jak se jí u nás líbí? To se dozvíte v následujícím krátkém rozhovoru.

Můžeš se nám představit?

Celým jménem se jmenuji Andrea Elizabeth Romero Carmona a pocházím ze středního Mexika. Konkrétně z města Puebla. Město má asi 3,3 milionu obyvatel. Leží v údolí obklopeném horami. A necelých 40 km daleko je sopka! Bydlím se svou mamkou a mám 4 sestry – dvě vlastní a dvě nevlastní. Když se všichni sejdeme, tak má mamka na krku pět holek! Ve svém volném čase se věnuji hlavně dvěma koníčkům. Tím prvním je potápění. S tátou se jezdíme potápět už od mého dětství. Máme svoje vlastní vybavení a s kyslíkovými bombami jsme procestovali celé pobřeží Mexika. Měla jsem tak možnost se potápět s delfíny, rejnoky, želvami, ale i se žralokem velrybím. Ten budí respekt jen svojí velikostí. Dorůstá běžně kolem 10 metrů, ale raději než na člověku, si pochutná na obyčejném planktonu. No a tím druhým koníčkem je tanec. Věnuji se hlavně tanci salsa a bachata (čti bačáta). Bachata mi vyhovuje víc, protože se dá tancovat i na mainstreamovou hudbu a různé remixy. Vlastně téměř na jakoukoliv svižnější hudbu.

„Když už někam chceš jet, tak jeď do Evropy“

Jak jsi se dostala do České republiky?

Už v 18 letech jsem se stala dobrovolnicí v organizaci AIESEC a měla tak možnost vycestovat do světa. Nejdříve jsem zvažovala trochu exotičtější země. Mým snem byla jižní Asie. Rodiče ale byli proti. Pořád mi opakovali: „Když už někam chceš jet, tak jeď do Evropy. Ta je bezpečnější než Asie“. Jelikož mě babička před tím vzala na výlet do Francie, chtěla jsem tentokrát poznat země více na východě. Podala jsem si několik žádostí. Žadatelů je mnoho, a proto je lepší nespoléhat jen na jednu zemi, ale poslat více přihlášek. Žádala jsem o stáž v Polsku, Maďarsku, Litvě a České republice. A právě z České republiky mi přišla odpověď jako první, a ještě k tomu kladná! Zalíbilo se mi tady, a tak jsem stáž zopakovala. Teď jsem tady potřetí.

Jak jsi tady dlouho?

Přiletěla jsem v dubnu.

„Věc, která se mi na České republice líbí, je bezpečnost“

Co se ti na České republice líbí nejvíc?

Je toho více. V Mexiku žije asi 130 milionů obyvatel. Ulice jsou pořád plné lidí, každý někam spěchá. Kvůli dopravním zácpám strávíte denně v autě i 4-5 hodin. Tady to pro mě byla úleva. Ten klid oproti hektickému městskému životu v Mexiku! Další věc, která se mi na České republice líbí, je bezpečnost. V Mexiku máme vysokou kriminalitu. Ženy v noci nemůžou jít samy po ulici. Často se stane, že žena prostě beze stopy zmizí. I když jdu večer po Hradci, tak se ze zvyku pořád otáčím, jestli mě někdo nesleduje. A ještě mě napadla jedna věc, která mi tady vyhovuje. Když si chci vyrazit na procházku do přírody, tak stačí vyjet za město. Do 10 minut jsem v lese. U nás v Pueble musím strávit hodinu v autě, než se dostanu do městského parku!

A co se ti na České republice naopak nelíbí?

Nenapadá mě nic, co by mi vyloženě vadilo nebo se mi nelíbilo. Možná jen to, že jsem zvyklá na jiný vztah mezi blízkými lidmi. I když jsou tady lidé přátelští, ochotní a snaží se mi se vším pomáhat, mám pocit, že jsou o něco chladnější než v Mexiku. U nás funguje pevné pouto v rámci rodiny a přátel. Denně si voláme, co nejvíce se navštěvujeme, nabízíme si navzájem pomoc. Ten vztah tam je intenzivnější a vřelejší. Vlastě existuje ještě jedna věc, která mi v České republice vadí. I když to spíše bude záležitost jen Hradce Králové a okolí, Prahy se to netýká. Jelikož jsem si ze začátku nemohla zvyknout na české jídlo, chtěla jsem si občas uvařit něco mexického nebo zajít do mexické restaurace. Sehnat autentické suroviny na přípravu mexického jídla je tady nemožné. To samé platí pro pravé mexické restaurace. Na jídelním lístku se objevují věci, které s Mexikem nemají nic společného. Maximálně název. Často v „mexickém jídle“ nacházím barbecue omáčku nebo je tortilla pšeničná, a ne vyrobena z kukuřičné mouky.

Po čem se ti tady stýská?

Po jídle, rodině a kamarádech.

Čím se v KBA-Grafitec zabýváš?

Obstarávám nákup komponentů od zahraničních dodavatelů. Každý den mám na starosti trochu něco jiného, takže práce je to pestrá.

Co tě v KBA-Grafitec překvapilo?

Úplně první věc, která mě překvapila, byla velikost tiskařských strojů. Jsou obrovské! A skládají se z několika tisíc součástek! Bylo opravdu zajímavé vidět celý proces výroby stroje. Od výroby dílů, až po montáž a testování. Také jsem byla zvyklá na sériovou výrobu. Tady se sestavují stroje podle přání zákazníků a vyrobí se přibližně dva za měsíc.

„Jen málo lidí z Mexika dostane podobnou příležitost“

Co ti dala práce v KBA-Grafitec?

Poznala jsem super lidi. Věci, kterým jsem na začátku tolik nerozuměla, nebo se zdály složité, teď zvládám s větší jistotou. Také jsem, díky působení v mezinárodní společnosti, sebevědomější. Je to pro mě navíc obrovská pracovní zkušenost, která bude mít v životopise velikou váhu. Jen málo lidí z Mexika dostane podobnou příležitost.

Jaké jsou, podle tebe, největší pracovní rozdíly mezi Českou republikou a Mexikem?

Pracovní doba. U nás v Mexiku se pracuje 48 hodin týdně. Během prvního roku v zaměstnání má zaměstnanec nárok jen na 6 dní dovolené. Celkově je tam práce více stresující. Je vysoká nezaměstnanost a každý se snaží překonat toho druhého. V Mexiku panuje obecně velká konkurence, a to se projevuje právě na stresu v práci.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

V prosinci mi končí víza. Budu tedy muset zažádat o jejich prodloužení. A příští měsíc se chystám na dovolenou do Turecka. Tam budu mít dost času přemýšlet o dlouhodobějších plánech.